Z berlínského muzea ukradli stokilovou zlatou minci. Její cena je nejméně čtyři miliony dolarů
Berlínské muzeum a německá policie řeší nepříjemný problém. Z tamního numismatického muzea se totiž ztratila zlatá mince. Váží totiž sto kilogramů a má astronomickou cenu.
Jedná se o kanadskou minci s názvem Big Maple Leaf v nominální hodnotě milionu dolarů, tedy v přepočtu skoro 25 milionů korun. Je z ryzího zlata. Stejných mincí je na světě jen pět a vyrazit je nechala kanadská královská mincovna v roce 2007.
Na jedné straně má portrét královny Alžběty II, která také jeden exemplář vlastní, a na druhé straně je javorový list. Váží sto kilogramů a je tlustá tři centimetry s průměrem přes půl metru.
Zloději se do Bodeho muzea, které má jednu z největších numismatických sbírek na světě, vloupali v noci. Dle policie jich nejspíš bylo víc, protože by jeden člověk sto kilogramů drahého kovu nepozorovaně odnesl jen stěží.
Dle mluvčího Berlínské policie Winfrieda Wenzela se zloději do muzea vloupali nejspíš zadním oknem. Pak vnikli do expozice, kde vzali pouze tuto jedinou minci. Překonat přitom museli neprůstřelné sklo, které exponát zabezpečovalo.
Zloději si nejspíš přijdou na pořádný balík. Jen zlato, ze kterého je mince vyrobená, má totiž při aktuálním kurzu hodnotu přes sto milionů korun.
Myslíte, že kdyby na místě činu byla použita například fotopast, že by to pomohlo odhalit pachatele? A co třeba v následujícím příběhu?
Divocí pakoně v Africe jsou méně odolní a plodní. Mohou za to farmy, silnice a ploty Migrace pakoňů je velká podívaná, která láká každý rok do Afriky stovky tisíc turistů. Vědci zjistili, že různé překážky na migrační trase způsobují, že pakoně jsou jako druh ohroženější.
Pakoně umějí cválat jako koně, ale nejvíce příbuzní jsou kravám. Dánští badatelé si kvůli jejich výzkumu do genobanky došli pro vzorky 212 pakoňů, a to z oblasti od Jihoafrické republiky až po Keňu.
A dospěli k závěru, že se některé populace pakoňů pod vlivem lidských sídel odnaučily migrovat. Někteří jedinci z nich jsou pak méně odolní vůči výkyvům teplot, hůře se rozmnožují a žijí kratší dobu.
„Na dlouhých migračních trasách se pakoně potkávají mezi sebou a vyměňují si genetickou informaci,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Pro dlouhodobé přežití zvířat je Dle něj důležitá diverzita i uvnitř jednoho druhu. Naopak když si jsou zvířata čím dál víc geneticky blízká, může jeden jediný parazit nebo virus znamenat vážnou hrozbu.
„Proto děláme na dálnicích zvířecí přechody, aby se populace potkávaly,“ upozorňuje Pačes na paralelu ze středoevropské přírody.
Vědci se shodují na tom, že člověk v Africe ohrožuje také zebry a další velké savce. Krajina se lidskou činností drobí na menší areály, a to zvířatům ztěžuje život.
Někdy ale fragmentace krajiny může mít i pozitivní efekt. „Genetické změny v malých populacích můžou přírodě prospívat,“ míní zoolog Pavel Stopka.
Také původní, velkou celosvětovou populaci pakoňů rozdělil před 2,5 miliony let ledovec na několik menších – a vznikly tak nové druhy. Jindy ke změnám přispěje třeba řeka nebo hory.
Pakůň je velmi zdatné zvíře. Dokáže například propíchnout svým rohem břicho lvice, která na něj zaútočí.
„Je to zvíře dva metry dlouhé, běhá až 70 km/h a je neobyčejně agresívní, když přijde predátor,“ dodává Stopka.
Otázkou zůstává, jak genofond pakoně ovlivní další významný faktor, kterým je klimatická změna.
Proč pakoňům škodí ploty? Jak se učí komunikovat netopýři, velryby či tuleni? A proč člověku v evoluci nezůstal ocas? Debatují zoolog Pavel Stopka, molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes a spoluúčinkuje herečka Andrea Růžičková.
Vybíráte fotopast? Recenze vám možná pomůže vybrat tu pravou. Přečtěte si naše recenze fotopastí.