Ukradli mu speciální kolo, lidé se mu složili na nové. ‚Mám pocit, že na něm jezdím odjakživa,‘ povídá

Ukradli mu speciální kolo, lidé se mu složili na nové. ‚Mám pocit, že na něm jezdím odjakživa,‘ říká Hendikepovaný triatlonista Zbyněk Švehla má nové kolo. To staré mu ukradli přímo z auta na parkovacím místě pro invalidy. Nový speciálně upravený závodní bajk stál 270 tisíc korun a peníze darovali lidé ve sbírce, a to za pouhé dva dny. Otec dvou dětí a nezdolný sportovec tak může zase trénovat a reprezentovat Česko na mezinárodních závodech.

Zbyněk Švehla bydlí v domě v Horních Počernicích, odkud vyráží na své tréninky. Hned za ním u cedulky „Reservé – invalida“ také parkoval v den, kdy mu kolo ukradli.

Speciálně upravený bajk je přitom zdravému člověku k ničemu. Nehodí se ani do sběru, jelikož je z karbonu.

„Kolo se teď vyváží do bytu nebo je zabezpečené v domě. Zkrátka na parkovišti už nezůstane,“ popisuje cyklista. „Nechci, aby se to opakovalo,“ dodává.

„Na lepší se asi vždycky zvyká dobře. Při prvním vyjetí jsem tam ale musel pár věcí poštelovat. Chvilku se v tom hledáte, protože ta poloha těla i úhel klik, za které se zabírá, jsou trochu jiné,“ říká o novém kolu cyklista, který na tom původním vyjel i sopku Mauna Kea v nadmořské výšce 4205 metrů.

„Teď jsem na tom byl už čtyřikrát venku a už mám pocit, že je to kolo, na kterém jezdím odjakživa,“ vypráví.

Nový stroj, který je italské výroby, získal díky sbírce za pouhé dva dny. „Překvapilo mě to, i ne,“ přiznává s úsměvem manželka Joanna. „Už jsem viděla různé sbírky, lidé jsou štědří. Úplně mě to tedy vlastně neudivilo, i když dva dny je rychlá doba,“ doplňuje.

„To kolo jede výborně,“ uzavírá Švehla. A mělo by, závodník na něm totiž pojede i důležitý triatlonový závod, což je kvalifikace na mistrovství světa, které se koná tento rok.

Škoda, že na místě nebyla použita fotopast„>fotopast. To by pak dopadení pachatele bylo podstatně snadnější. Přečtěte si další příběh, kde by se její využití také mohlo vyplatit.

Lovci slonů nebo nosorožců přijdou o svůj ráj, Botswana zakázala komerční lov
Botswana zakázala komerční lov divoké zvěře. Rozhodnutí přivítali ochránci zvířat, méně porozumění ale pro ně mají lovci i sběratelé trofejí. Botswana je totiž označována za ráj trofejního lovu, nyní ale chce faunu chránit a podpořit tím rozvoj cestovního ruchu.

Zákaz začne platit 1. ledna 2014. Botswana ho zdůvodňuje tak, že podpora loveckého „sportu“ odporuje ochraně fauny a neslučuje se s rozvojem cestovního ruchu. Ten se totiž podílí na HDP Botswany 12 procenty a je po diamantech druhým největším zdrojem příjmů.

Navíc se čeká další příliv turistů, kteří míří do národních parků Chobe nebo do delty Okavango, kde můžou z bezprostřední blízkosti pozorovat všechny druhy zvířat typických pro Afriku. V Botswaně žije například asi 130 tisíc slonů, což je zhruba třetina světové populace. Naproti tomu příjmy z lovu jsou zanedbatelné.

Právě poklesu počtu divokých zvířat se Botswana obává, navíc třeba lov slonů je v zahraničí často odsuzován a kritika se nedávno snesla i na španělského krále Juana Carlose I, který do Botswany vyrazil střílet slony.

Komerční lov je ale velmi populární v dalších afrických zemích, třeba v Tanzánii či Kamerunu, nejvíce ale na jihu černého kontinentu, v Zambii, Namibii nebo Jihoafrické republice, tam ovšem výlučně v soukromých rezervacích.

Přesto právě v Jihoafrické republice dochází v poslední době k zabíjení ve velkém. Na vině jsou však pytláci, kteří se zaměřili na nosorožce. Cena jejich rohů totiž jde do milionů korun.

Těžký boj s pytláky

Nacházíme se v sousedství Krugerova národního parku, obklopuje nás bujná vegetace a všude kolem se také pohybují antilopy, zebry či žirafy. V povzdálí se dají zahlédnout i nosorožci. Nosorožec dvourohý neboli černý je odnepaměti ozdobou Afriky a stejně je s tímto kontinentem neodmyslitelně spjatý. Nemá také přirozené nepřátele, přesto může být jeho osud brzy zpečetěn.

„Z tohoto nosorožce získáme z delšího rohu 13,5 kilogramu, dohromady pak asi 18 kilo. Mluvíme tedy o částce přesahující na černém trhu milion dolarů. My mu je ale řežeme a tím ho vlastně chráníme,“ ukazuje John Hume, majitel rezervace Maurice Dale. Kriticky ohroženým nosorožcům a jejich záchraně zasvětil svůj život. Sám ale cítí, že bojuje s větrnými mlýny.

„Došlo to tak daleko, že nosorožci jsou zabíjeni i v zoologických zahradách. Dochází i k vykrádání muzeí. A to vše kvůli Číňanům a Vietnamcům, kteří používají rohy nosorožců v tradiční medicíně. Věří, že vyléčí vše, od horečky přes zvýšení sexuální potence až po rakovinu,“ vysvětluje John Hume.

„Neustále musíš být v pohotovosti, oni chodí hlavně v noci. Zabijí, uříznou roh a za 20 minut jsou pryč. Koukni, zrovna tady leží kostra z nosorožce, kterého zastřelili,“ ukazuje po chvíli strážce na zbytky z kdysi majestátného zvířete.

Chcete si přečíst recenze na fotopast? Podívejte se do sekce recenze fotopastí.

Nejdůležitější informace z článku